Jak se dá změnit pohled na nedostatek

K tomu článku mě inspiroval aktuální BOOM fotografií slavných i obyčejných žen, které si po době Covidové přestávají barvit vlasy. Kladu si otázku, zda je to opět jedna z módních vln, nebo konečně společnost začíná přijímat přirozenost? 

Známe to. V televizi a na sociálních sítích neustále kolují reklamy ohledně barev na vlasy. Dokonce v nich slyšíte věty typu "Zakryjte své první šediny." Ženám se takto do podvědomí dostávají vzorce myšlení, které ve skutečnosti ani nemusí být vlastní. 

Pamatuji si na den, kdy jsem poprvé našla stříbrný vlas. Polilo mě neskutečné horko, šok. "To není možné, přece mi je sotva 21 let. Nemám být ani po kom šedivá v tomto věku," říkala jsem si.

Během 4 let šedin přibývalo. Některé trčely jako silné antény a nešly uhladit. Dokonce jsem si jich i pár vyškubla. Rozhodla jsem se, že zkusím tónování pomocí přelivů. To se přeci z principu dělá, ne? Nejsem stará, ale mám šediny, musí se tedy zakrýt!

Šediny = babička.

Po roce experimentů jsem došla k závěru, že mi nejvíce sluší přírodní barva. Takovou mi nikdy nikdo nenamíchá ani ji nekoupím v drogerii. Přistihla jsem se, že se nakonec na stříbrné vlásky moc těším, protože ke mně patří. Krásně se třpytí! Tehdy nastala změna pohledu na sebe samu. 

Proč je vlastně mám?

Odrážejí mojí minulost. V té době jsem byla pod velkým stresem. Budovala salon, chodila na brigádu, na VOŠ, na praxe. Nechápu, jak jsem to všechno mohla zvládnout. Mít volné pouhé dva dny v měsíci sama pro sebe, je opravdu náročné. Péče o tělo a duši nulová. Dle ayurvédy dispozice k předčasnému šedivění mám. Vyčerpaná energie ledvin mi také moc nepřidala...

Dnes je neberu jako přítěž nebo nedostatek, ale jako připomínku toho, jak silná jsem byla. Musela jsem ujít velký kus cesty jak v pracovním, tak v osobním životě, abych žila spokojeným životem, který mám nyní. Vnímám je také jako signál dospělosti, moudrosti. Stříbrná je barva pro intuici, Lunu a tvůrčí představivost. 

Zpětně si uvědomuji, že jsem je nikdy nechtěla doopravdy maskovat, jen jsem neuměla najít jinou cestu... 

Žena, která pokorně přijímá své šediny, přijímá také sama sebe v tom největším slova smyslu.